Den 7.

Rozhodli jsme se prozkoumat blíže naše okolí. Teď když už víme, že jsme na ostrově, je pro nás velmi důležité vědět, jaké nástrahy a překvapení ostrov skrývá. Co když zde ztroskotalo více lidí nebo dokonce skupin, tak jako Francouz? Celodenní putování okolo ostrova nám přineslo spoustu zážitků a hlavně nových chutí. Exotická ovoce a další pokrmy nás celý den nepřestávali udivovat. Viděli jsme dokonce i velmi zvláštní zvířata, které se vzdáleně podobala lamám. Mezi námi všemi se jednohlasně umístil na prvním místě co do chuti pizzovník. Téměř každý si dal aspoň kousek této dobroty.

Když jsme se pak vraceli zpět do našeho základního tábora, rozhodli jsme se potrénovat přežití v divočině a soupeřili jsme mezi s sebou o to, kdo uloví nejvíce vlajek ostatních týmů. Po návratu do tábora jsme v přátelském soutěžení pokračovali a dál jsme soupeřili v postřehu, míření, logice, pohotovosti, obratnosti a dalších schopnostech, které by nám mohli pomoci v našem odloučení na ostrově.

Den 8.

Při včerejším putování jsme narazili na jedné straně ostrova na neprostupnou džungli. Protože už máme většinu ostrova dobře zmapovanou, rozhodli jsme se, že se pokusíme zdolat i tuto překážku. Dopoledne se neslo ve znamení chystání stávajícího vybavení a výroby nového. Část z nás dala přednost výrobě luků a šípů, část se vrhla na výrobu brnění.

Posilněni vydatným obědem jsme se vydali do džungle. Ale běda přeběda. Jeden z našich vůdců, Vači, milovník botaniky, se nechal unést krásou okolních květin. Nejmodřejších z nich utrhl a všem nám ji cpal pod nos jak nám ji chtěl ukázat. Bohužel květina byla asi jedovatá, většině z nás okamžitě napuchly oči a přestali jsme vidět. Naštěstí si někteří z nás vzali brýle, tak jsme mohli, sice pomalu, pokračovat v cestě. Poslepu byl průchod džunglí neuvěřitelně náročný. Museli jsme překonat řeky, brodit se v močálech, prolézat neprostupná křoviska, šplhat na stromy a další. Aby toho nebylo málo, ukázalo se, že v džungli žije nějaký druh bodavých much, od kterých každé štípnutí pekelně bolelo. Naštěstí se dali už zdálky zaslechnout podle silného bzučení a pokud se nám podařilo včas zalehnout, dalo se většině štípanců vyhnout.

Všem se nám nesmírně ulevilo, když jsme vyšli z džungle a oči se nám začali pomalu spravovat. Jak jsme se všichni rozhlíželi, najednou někdo vykřikl: „Na obzoru vidím plachty“ A opravdu, v dáli kolem ostrova proplouval škuner.

Jak se blížila loď k ostrovu, zdáli se nám povedlo pozorovat posádku. Jsou to samí muži, vousatí, ošlehaní, s tvrdými výrazy ve tvářích. Snad budou slušní a ochotní nás odvézt zpět do civilizace.

S nadějí v srdci jsme ulehli ke spánku.

Den 9.

Ráno jsme se vzbudili plní naděje. Hlídka hlásila, že vidí loď na kotvě kousek dál po pláži. Okamžitě jsme se vydali tím směrem. Bohužel pláž přetínal obrovský skalní masiv. Nepodařilo se nám nalézt cestu okolo. Popadlo nás zoufalství, co budeme dělat? Naštěstí měl Martin, náš kapitán skvělý nápad. Rozděláme velký oheň a snad ho někdo z lodi zahlédne. Nanosili jsme hromadu dřeva a oheň se nám povedlo rozdělat. Rozhodli jsme se, že někdo z nás musí zůstat celý den na hlídce a oheň udržovat. Kdyby oheň zhasnul, jsme ztraceni! Oheň jsme museli několikrát přestěhovat, aby na něj bylo z lodě stále vidět, ale nakonec se podařilo. Vidíme zdálky, jak se naším směrem blíží veslice z lodi.

Protože jsme po zkušenostech opatrní, schovali jsme se a pozorovali, jak člun z lodi přistál. Když posádka přišla blíže, zděsili jsme se. Hrubá mluva, zbraně za pasem, náušnice v uších, narazili jsme na piráty!! Rychle jsme se stáhli do ústraní a čekali, co se bude dít dál.

„Někdo z nás by měl držet hlídku“ prohlásil Vači a vybral první odvážlivce, kteří měli hlídat naši posádku. Když se setmělo, všechny začala přepadat únava. Když už většina posádky klimbala, najednou se z lesa vynořila banda pirátů. Popadli celou hlídku, které svázali ruce a nohy. Nakonec si tři z nich přehodili přes rameno a odnesli do hlubokého lesa. Hned se rozpoutala všeobecná panika. Únosci nechali dopis. Chtějí po nás všechny naše věci. Jestli chceme zachránit všechny naše kamarády, budeme se muset vzdát všeho, co máme…. Čekala nás strasti plná noční cesta, bylo to děsivé. Cestou nás pozorovali piráti, jestli plníme jejich požadavky. Sice jsme je v té tmě neviděli, ale slyšeli jsme je všude okolo. Museli jsme podepsat darovací smlouvu, jsme úplně na mizině. Kamarády nám stejně nevrátili, tak snad ráno.

Fotky