Den 4.

Druhý den ráno všechny čekalo nemilé překvapení. Škuner se pomalu ale jistě potápí. Co budou dělat? Všechny věci nemůžou nechat na pospas moři. Potřebují vynosit zásoby na břeh a postavit pro ně přístřešek. Při odlivu bylo možné dostat se do lodi a vynést tak aspoň část zásob, které byly připravené pro plavbu.

Nad ostrovem se začaly stahovat mraky. Blížila se jejich první bouře. Chýše měli skoro dostavené, ale bylo třeba vše urychlit, aby jim zásoby nezmokly. Zvedá se vítr a vlny začínají kymácet s vrakem. V poslední chvíli se všichni snaží vrah zachytit, aby stihli odnést ještě poslední zásoby. Vlny jsou příliš silné a loď již nejde udržet. Chvíli se ještě pohupuje na hladině, ale netrvá dlouho a vrak škuneru se potápí i se zbylými zásobami na dno. Naší posádce nezbývá než se uvelebit do chýší a posbírat síly na další den.

Den 5.

Jsme již 3 týdny na pláži a na obzoru se neobjevila jediná loď. Kde vlastně jsme? Pokud jsme na pevnině, neměli bychom ztrácet čas dalším čekáním a vydat se na cestu k civilizaci. Pokud jsme ale na ostrově, měli bychom se podle toho zařídit a připravit se že zde budeme asi velmi dlouho.

Nejodvážnější z našich námořníků nechce jen tak čekat až kolem popluje nějaké loď a náhodou je zahlédne a vysvobodí. „Měl bych takový nápad.“ Pronesl u oběda. Měli bychom se rozdělit na několik skupin a každý se vydat jiným směrem. Pokud se všichni za několik dní potkáme stále na břehu moře, bude už jisté, že jsme na ostrově.

Netrvalo dlouho a posádka rozdělená na tři skupiny se vydala vstříc poznání. Všichni měli sbalený batůžek s nejnutnějšímu věcmi, spacák, karimatku a samozřejmě dostatek jídla a pití, aby takovou výpravu zvládli. Prodírali se lesem, řekou, houštinami i bažinou. Když se začalo smrákat, utábořili se uprostřed lesa a přespali do druhého dne.

Všichni se vzbudili ještě nad ránem, když vítr přihnal déšť. Ve spěchu sbalili veškeré věci a utíkali směrem k úkrytu. Naštěstí nedaleko objevili jeskyni, kde se dalo v suchu přečkat zbytek noci. Znovu se uvelebili a ještě na pár hodin usnuli.

Den 6.

Když se posádka probudila, zjistila, že se nenachází jen tak v nějaké jeskyni. Byl zde stůl, židle, jeden pár nádobí, staré oblečení a další spousta věcí, které značily přítomnost dalšího nocležníka. V první moment se všichni lekli. „To jsme tady nebyli sami?“ zděšeně se neslo jeskyní. Po podrobnější prohlídce posádky ale nebyl nikdo navíc. Kolem jeskyně také nikdo nebyl. Že by byla tato jeskyně opuštěná? Kde ale byl původní obyvatel?

Rozhodli se jeskyni prozkoumat podrobněji. Bylo zde několik konzerv, všechny již několik let prošlé. Zásoby klíčků a všemožných semínek, ale vše vypadalo, že zde již velmi dlouhou dobu nikdo nebyl.

V polici bylo několik zaprášených knih a mezi nimi zastrčený lodní deník. Všichni se dychtivě pustili do čtení. První zápisek byl z roku 1831, kdy zde Francouz ztroskotal. Deník byl velmi starý.  Ať zde žil kdokoli, roku 1860, kdy ztroskotala naše posádka, byla již jeskyně opuštěná. Při listování vypadla z deníku mapka a k ní popis. „Je to definitivní, jsem na ostrově.“ Našim trosečníkům bylo rázem jasné, že cesta k civilizaci je zbytečná protože dle Francouzovi mapy, byly a ostrově jen lesy, jezero, hory a pláž.

Fotky